Pokud jsme dospěli k rozhodnutí pěstovat si vlastní zeleninu, jednoznačnou a logickou volbou je pěstovat si zdravou zeleninu bez jedovaté chemie. Není chutnější zeleniny, než té vypěstované na vlastní zahrádce! Je to možné, snadné a zábavné.

Základním předpokladem kvalitní a hojné úrody zeleniny je zajištění úrodné půdy na záhonech, což znamená, že musíme zajistit, aby se v půdě dařilo všem potřebným půdním mikroorganismům a jiným drobným živočichům, kteří právě svou přítomností v půdě úrodnost půdy vytvářejí.

Pokud si toto uvědomíme, není problém pochopit důležitost dodržování níže uvedených permakulturních principů, které právě tento fakt zohledňují. Snahou je tedy dělat vše pro to, abychom udržovali stávající mikroorganismy v půdě nejen živé, ale aby měly ideální podmínky pro rozmnožování. Čím jich bude v záhoně více a bude se jim dařit, tím úrodnější půdu budeme mít a tím snadněji se nám bude zelenina pěstovat. Jak se říká: „Za málo peněz hodně muziky“.

Základní permakulturní principy pro záhony

Hnojíme pouze vlastním kompostem, zelenou jíchou a bio živočišným hnojem. Žádná umělá hnojiva. Jde nám o zdraví půdy, o zdraví zeleniny, o naše zdraví. Používáme vlastní kompost, u kterého si hlídáme, co všechno do kompostu dáváme…Zelenou jíchu si snadno vyrobíme zkvašením např. kopřiv nebo kostivalu a následným zředěním vodou. Nejvhodnějším živočišným hnojem je koňský nebo slepičí trus od našich slepic nebo z bio farmy. Jednotlivé druhy hnojiva volíme podle nároku té které zeleniny.

Žádné rytí, obracení půdy, okopávání. Kromě známých žížal v půdě žije nepřeberné množství druhů drobných a ještě drobnějších živočichů, díky kterým se stává půda úrodná. Budují si v ní chodbičky a svá obydlí, které bychom rázem zničili, kdybychom půdu ryli a hloubkově převraceli. Při těchto metodách se dostává do půdy navíc i vzduch, který mění mikroklima uvnitř záhonu nežádoucím způsobem. Povrch půdy stačí před osevem záhonu lehce prokypřit max. do hloubky 5 cm.

Na záhony nešlapeme, půdu nijak neudusáváme. Kvůli tomuto pravidlu volíme vždy šířku záhonu tak, abychom z každé strany záhonu pohodlně dosáhli do středu záhonu.

Povrch půdy vždy zakrýváme, tedy mulčujeme. Nikdy nenecháváme půdu na záhonech holou, odkrytou. K mulčování používáme různé materiály, které máme zrovna k dispozici – např. nadrcené větve listnatých stromů a keřů nebo štěpku, hobliny z místní pily, slámu. Seno není vhodné kvůli zavlečení semen rostlin na záhon, kde chceme, aby rostla zelenina a nikoliv jiné byliny a „plevel“. Výjimkou jsou místa na záhonech, kde vyséváme zeleninu ze semen. Tam počkáme, až semena zeleniny vyklíčí a vzejdou a teprve potom kolem malých rostlinek také půdu zamulčujeme. Díky mulčování zadržujeme v záhoně více vláhy, mulč brání odpařování vody. Nemusíme tedy zalévat buď vůbec, nebo jen občas - v obdobích extrémních veder při delší absenci deště. Mulč také chrání půdu před různými povětrnostními vlivy, půda nevysychá, nepraská. Dešťové kapky narušují povrch holé půdy a voda odnáší její částečky pryč. Mulčem tak v ní udržujeme rovnovážné mikroklima a optimální podmínky pro všechny možné živáčky, kteří půdu obývají a dělají ji pro nás úrodnou. Nemalou výhodou mulčování je navíc fakt, že se do záhonu dostává minimum semen z okolních rostlin a tak úplně odpadá neustálé vytrhávání „plevele“ ze záhonů. Ten vyroste přes mulč jen sem tam, takže na záhoně nevadí a komu i tak nedá spát, je radost jej snadno i s kořínky z mulče vytrhnout. Mulč se ze spodní strany postupně rozkládá a pomáhá půdě vytvářet tolik potřebný humus.

Na záhonech střídáme plodiny, abychom předešli případnému rozmnožení škůdců. Pracujeme s tzv. „tratěmi“, kdy pro každou trať jsou vhodné určité druhy zeleniny podle nároků na intenzitu živin v půdě. Některé druhy vyžadují čerstvé zahnojení, jiné naopak prospívají pouze v půdě chudší na živiny.

Používáme polykulturní a/nebo smíšenou výsadbu, tedy více druhů zeleniny na každém záhoně, a to podle určitých pravidel. Každá zelenina má totiž vhodné a nevhodné sousedy. Když tyto znalosti při výsadbě respektujeme, docílíme toho, že se sousedící druhy navzájem podporují v růstu a/nebo si odpuzují své škůdce. 

Druhy záhonů podle tvaru

Podle velikosti zahrady, praktičnosti nebo preferovaného designu si volíme konkrétní tvar záhonu.

• Obdélník – pro snadnou dostupnost z obou delších stran by měl být široký max.120 cm, délka libovolná
• Čtverec – max. 120 x 120 cm
• Kruh – průměr max. 120 cm
• Klíčová dírka – což je kruh, do jehož středu je udělána z jedné strany cestička. Tvarově tak záhon připomíná klíčovou dírku.

Druhy záhonů podle způsobu výstavby

Pro pěstování zeleniny si můžeme vybrat z následujících druhů záhonů. Každý má své výhody i nevýhody. Při rozhodování bychom měli zohlednit kvalitu půdy na daném pozemku a do jaké hloubky je půda vhodná k použití na pěstování zeleniny, dále praktickou stránku při budoucí práci u záhonů, finanční a časovou náročnost výstavby záhonů, životnost záhonu i estetickou stránku.

• celý zapuštěný do země
• zapuštěný do země s ohraničením nad zemí 10-20 cm
• lehce vyvýšený s ohraničením - nad zemí cca 50 cm
• vyvýšený s ohraničením – nad zemí cca 80 cm
• vyvýšený bez ohraničení (hromada/kopa) různé výšky
• uzavřené nádoby / truhlíky / květináče různých velikostí a rozměrů

Umístění záhonů

To, kam záhony umístíme, je docela zásadní rozhodnutí, takže se vyplatí si předem promyslet všechny možnosti, které nám naše zahrada nabízí. Záhony se stávají místem, kam často chodíme, ať už něco zasít, sklidit, zamulčovat, upravit a nebo jen tak obhlídnout a těšit se, jak zelenina pěkně roste. Záhony se tak přirozeně stávají srdcem naší zahrady.

Pokud to terén dovolí, je velmi praktické umístit záhony poblíž domu. K záhonům chodíme prakticky v jakoukoliv denní i večerní dobu, po celý rok, za jakéhokoliv počasí. Hodně druhů zelenin sklízíme až těsně před snězením nebo úpravou, takže se občas stává, že jdeme k záhonům i za deště, brzy ráno za rosy nebo večer už po tmě…

K tomu je fajn mít vyřešenou přístupovou cestičku k záhonům, abychom nemuseli nazouvat gumáky v případě mokra, bláta, sněhu. Na cestičky i kolem záhonů je dobré myslet už při samotném zakládání záhonů. Pro pohodlný pohyb kolem záhonů se nám osvědčila šířka cestiček 50 cm.

Materiály k založení záhonů

Hlína s požadovanou strukturou je nejdůležitějším prvkem úspěšného pěstování zeleniny. Můžeme použít vlastní hlínu z naší zahrady, je-li dobré kvality nebo si přivézt odjinud. Hlínu nejvyšší kvality – typu ornice je třeba mít alespoň pro horních 30 cm.

Na povrch záhonů používáme v tenké vrstvě kompost a můžeme jej míchat s kvalitní hlínou.

Pro vylepšení půdy do hloubky lze použít navíc drcené dřevěné uhlí, písek, perlit.

Dřevo. Abychom zajistili zelenině dostatečnou vláhu, přidáváme dřevěné prvky do hlubších vrstev záhonů. Dřevo si vodu do sebe nasaje a zelenina se tak svými dlouhými kořínky dostane k vláze i během suchého období. Využít můžeme hrubší i méně hrubé větve listnatých stromů a keřů, polena, klády. Do hlubších vrstev klademe hrubší větve, polena a klády a do horních vrstev pak už jen drobnější větvičky. V horních 30 cm by už měla být pouze hlína a kompost. Tyto dřevěné prvky v záhoně prosypáváme hlínou.  Veškeré dřevo, které do záhonů dáváme, musí být samozřejmě surové, neošetřené, ničím nenatřené.

Ohraničení záhonů. Pro ohraničení záhonů volíme přírodní materiály – dřevo a cihly. Jaké zvolit ohraničení záhonů je zásadní především v případě, že volíme vysoké záhony a na ohraničení budeme potřebovat více tohoto materiálu. V hobby marketech je možné si koupit už hotové celé dřevěné ohrádky. Je možno si pořídit jen trámy/desky a pospojovat si je už svépomocí nebo na zakázku. Lze využít třeba i nabídky místní pily a nechat si dovézt k tomuto účelu levné odkory. Další možností je cihelné zdivo. Každá varianta má svá pro i proti, většina lidí se rozhoduje hlavně podle poměru finanční náročnost / životnost, ale jistě jsou pro mnohé zahradnice nezanedbatelné také estetické požadavky.