Maso zvířat a výrobky z masa se vyskytují v našem jídelníčku dlouhou dobu. Zdá se, že je pro naši výživu důležitým prvkem. Je to ale opravdu tak? Otázkou stále zůstává, zda je pro nás nezbytné získávat živiny právě z masa zvířat. Diskuzí se vede na téma: „Konzumovat maso nebo ne?“ stále mnoho a nacházíme ve společnosti jak zastánce, tak i odpůrce konzumace masa a to i v řadách odborníků na výživu. Nutno poznamenat, že řady odpůrců se v posledních letech významně rozrůstají, vegetariánů přibývá.

Zastavme se na chvíli a zamysleme se. Položme si základní otázky. Proč maso jím? Ze zvyku? Protože mi chutná? Protože to tak dělají ostatní? Protože mě to naučili rodiče? Protože se říká, že je to nutné, abychom byli zdraví? Vím, co se s masem děje, než se mi objeví na talíři? Je jedno kolik masa sním nebo ne? Potřebuje moje tělo vůbec maso? Jak se cítím poté, co maso sním? Odhlédněme nyní od nejrůznějších, často navzájem protichůdných doporučení a podívejme se nejprve na fakta, která známe. O mase a jeho zpracovávání i o chovu zvířat.

 

Bílkoviny, živiny, množství

Maso zvířat je považováno především za zdroj kvalitních bílkovin (proteinů). Při trávení se bílkoviny rozkládají na jednotlivé aminokyseliny, které tělo využívá ke stavbě všech možných buněk. Ze stravy přijímáme 23 druhů aminokyselin. Osm z nich je tzv. esenciálních, tedy že si je naše tělo neumí samo vytvořit. Potřebné aminokyseliny můžeme přijímat kromě masa, mléka/mléčných výrobků nebo vajec i z rostlinné říše (luštěniny, ořechy, semena, obiloviny, zelenina a ovoce).

Maso je také zdrojem minerálních látek, hlavně železa a zinku, vápníku, vitamínu A, vitamínů skupiny B (včetně B12), kyseliny listové. Maso neobsahuje žádnou vlákninu. Obsahuje tuk (nasycený) a cholesterol.

Bílkoviny z živočišných i rostlinných zdrojů by měly tvořit maximálně 20% denního příjmu energie. Oficiální doporučené množství denního příjmu všech bílkovin (souhrnně i s rostlinnými) je 0,8 g bílkovin na kilogram hmotnosti těla. Pro představu uvádím, že ve 100 g syrového masa je přítomno (podle druhu) 17-24 g bílkovin. Při vyšším příjmu bílkovin (zejména živočišných) se nadbytečné aminokyseliny přeměňují na sacharidy nebo tuky a zatěžují trávicí systém a ledviny. Nadbytek bílkovin také přispívá ke ztrátám vápníku a je rizikem pro vznik rakovinových onemocnění. 

 

Chov hospodářských zvířat

Rozlišujeme dva druhy chovu zvířat pro jejich maso, mléko a vejce. Velkokapacitní průmyslové chovy a ekologické chovy.

 

Velkochov

Zvířata se chovají ve velkých počtech v malém prostoru.

Přirozené potřeby zvířat nejsou zohledňovány. Prioritou je rychlý nárůst masa, nikoliv zdraví a dlouhověkost.

Zvířata se chovají v nepřirozených podmínkách. Zvířata jsou uvazována, nemají volnost pohybu, jsou chovaná v těsných klecích či kójích, kde se nemohou ani otočit. Příkladem je chov kuřat, kde se každé kuře může pohybovat pouze na ploše menší než je plocha papíru A4!

Zvířata nemají často možnost venkovního výběhu ani vzájemného kontaktu.

Mláďata jsou velmi brzy odstavována a odloučena od matky.

Na zvířatech jsou vykonávány bolestivé zákroky, které mají předcházet agresivnímu chování zvířat, např. zkracování zobáků, odstraňování ocasů, uštipování špičáků, atd.

Zvířata takto chovaná jsou oslabená a náchylná k infekcím, proto jsou jim často podávána antibiotika a to i z preventivních důvodů.

Transport na porážku je pro zvířata velmi stresující a u velkochovů se toto hledisko vůbec neřeší.

Cílem velkochovů je vyrobit co nejvíce masa co nejlevněji.

Právě tyto nevyhovující podmínky k životu chovaných zvířat a často kruté zacházení se zvířaty jsou hlavními etickými důvody, proč lidé přestávají jíst maso.

Jak může vypadat velkochov, ukazují tato krátká videa:

Pravda o mase 1. část a 2. část

Představte si svět bez velkochovů zde  

 

Ekologický chov (welfare)

Hlavním principem je biologický koloběh: Zdravá půda poskytuje zdravé rostliny, které vykrmují zvířata, která pak produkují zdravé potraviny. Ty jsou zdravotně prospěšné pro lidi a znamenají přínos i pro ochranu životního prostředí.

Zvířata se chovají v malých počtech na dostatečně velkém prostoru. Počet chovaných zvířat závisí většinou na tom, kolik jich daná farma může uživit z vlastních zdrojů. Existuje předepsaná minimální velikost pastviny na 1 zvíře.

Zvířata jsou krmena produkcí dané ekofarmy. Používá-li se krmivo z jiného zdroje, musí být certifikované.

Zvířatům se chovatelé snaží zajistit maximální životní pohodu.

Po celý rok musí být zvířatům umožněn pohyb mimo jejich ustájení i vzájemný kontakt.

Mláďata nejsou odstavována a odlučována od matky.

Na zvířatech jsou zakázány bolestivé zákroky, které mají předcházet agresivnímu chování zvířat, např. zkracování zobáků, odstraňování ocasů, uštipování špičáků, atd.

V chovu je zakázáno používat látky stimulující růst a GMO (geneticky modifikované) plodiny nebo látky od nich odvozené (s výjimkou vakcín).

Preferuje se bylinná a homeopatická léčba před antibiotiky. Podávání antibiotik a běžných léků je povoleno pouze jako součást léčby. Jsou zde však omezení. Pokud je nutné léčit zvíře antibiotiky, pak existuje ochranná lhůta pro prodej živočišných surovin z takto léčeného zvířete. U BIO chovů je tato lhůta 2x delší, než je umožněno v běžných velkokapacitních chovech. Pokud je zvířeti podáváno antibiotikum více než 3x během jednoho roku, pak už jeho maso nemůže být prodáno s označením BIO.

Berou se v úvahu stresové faktory před porážkou. Doba přepravy k porážce se minimalizuje nebo úplně odbourává a zvířata se poráží ideálně přímo na ekofarmě.

 

Kvalita masa

Způsob chovu zvířat se přímo odráží na kvalitě masa. Maso z ekologického chovu má přirozeně mnohem vyšší kvalitu:

• Je pevnější.
• Mívá výraznější chuť.
• Obsahuje méně antibiotik a zbytkových pesticidů, případně dalších toxických látek.
• Obsahuje více prospěšných živin, např. nenasycených mastných kyselin (tuků) nebo stopových prvků.
• Biokuřata mívají nižší obsah tuku, více svaloviny a nižší ztrátu hmotnosti při vaření.
• Bio vepřové mívá vyšší podíl mezisvalového tuku.

 

Zdravotní potíže spojované s konzumací masa

Zdravotní potíže se dávají do souvislosti jednak s častou konzumací masa a jednak s velmi špatnou kvalitou masa z velkých průmyslových chovů. Problémem jsou zejména v mase obsažená antibiotika a v mase z některých zemí, kde je to povoleno (např. USA a asijské země), i hormony. Neméně rizikové jsou také pesticidy a další toxické látky v mase obsažené. Zvířata ve velkochovech jsou oslabená, častěji se mezi zvířaty šíří různé infekce, které ohrožují i zdraví lidí, např. slintavka, salmonelóza, ptačí či prasečí chřipka, nemoc šílených krav, atd. Konzumace masa bývá spojována s těmito zdravotními problémy:

• Kardiovaskulární poruchy
• Poškození jater
• Přetěžování ledvin
• Osteoporóza a tuhnutí kloubů
• Střevní nemoci
• Cukrovka
• Obezita
• Zvýšené riziko některých druhů rakoviny
• Oslabení imunity

 

Souvislosti s chovem zvířat

Chov zvířat ovlivňuje zásadním způsobem životní prostředí. Velká část půdy je na světě využívána pro pěstování krmných plodin. Kdyby se snížila spotřeba masa, přirozeně by vzrostla plocha pro pěstování plodin pro lidi. Uvádí se, že 1 hektar půdy (100x100 m) uživí jednoho člověka konzumující i maso nebo 14 vegetariánů (konzumují rostlinnou stravu, mléko a vejce) nebo 50 veganů (konzumují pouze rostlinnou stravu).

Při pěstování krmných plodin se používá ve velkém množství pesticidů a dalších jedovatých látek, které se dostávají do půdy a do vodního systému. Dochází také k velké spotřebě vody na zavlažování krmných polí i pro napájení zvířat. Údajně se k vypěstování 1 kg obilí spotřebuje asi 100 litrů vody, zatímco k výrobě 1 kg masa 2000 – 15 000 litrů vody. Kvůli chovu zvířat se ničí pralesy na obrovských plochách. Více než polovina produkce skleníkových plynů pochází z výkalů chovaných zvířat.

 

Jsme stvořeni k zabíjení a konzumaci masa?

To je další otázka, kterou si můžeme položit. Je naše tělo přizpůsobeno lovení, trhání a trávení masa? Máme schopnosti, které nás přirozeně předurčují pro konzumaci zvířat? Zde jsou základní faktické rozdíly mezi typickými masožravci a býložravci:

Lovecké dovednosti: Masožravci vidí i v noci, jsou rychlí a mají schopnost ulovit svou oběť svými tlapami s drápy. To my neumíme.

Zuby a čelisti: Masožravci mají dlouhé a špičaté zuby. Býložravci mají ploché zuby a zakulacenější čelist. V tomto se podobáme býložravcům.

Délka střev: Masožravci mají krátký trávicí systém, v žaludku mají speciální enzymy pro rozklad bakterií z hnijícího masa. Býložravci mají dlouhý střevní trakt přizpůsoben trávení rostlinné stravy. V tomto se podobáme býložravcům.

Z výše uvedeného vyplývá, že masožravci určitě nejsme. Většinou jsme považováni za všežravce.  Nemáme však přirozenou výbavu ani schopnosti pro lovení, kousání a trávení syrového masa. Abychom byli schopni zvíře ulovit, musíme použít nástroje. Abychom mohli maso pokousat a strávit, musíme maso uvařit nebo upéct.

Krátké a vtipné video "Je člověk opravdu masožravec?" zde.  

 

Tepelně upravené maso

Při vystavení masa vysokým teplotám (smažení, opékání, grilování) dochází k tvorbě karcinogenních látek. Jedná se právě o nahnědlé a připálené části masa, které má tolik konzumentů masa tak rádo. Příprava masa při nízkých teplotách (vaření, dušení, dlouhé pečení při nízkých teplotách pod 100°C) tvorbu těchto škodlivých látek minimalizuje. Zdá se, že vliv škodlivých látek vznikajících při grilování a vysoko stupňovém pečení masa snižuje marinování masa před pečením a současně hojné použití cibule, hořčice a bylin jako oregano, tymián a šalvěj.

 

Uzeniny

Uzeniny jsou zpracovaným, masným výrobkem, který v sobě nese pro naše tělo spoustu nežádoucího. Všechny uzeniny obsahují kromě mnohých dalších škodlivých aditiv i dusitany. Nejznámější je používaná nitrátová sůl (označována jako E250). Jedná se o karcinogenní látku. Tato látka je povolena i v bio uzeninách, i když v menším množství. Dusitany se váží na červené krevní barvivo hemoglobin a omezují přenos kyslíku krví k jednotlivým buňkám v těle. Dusitany se v uzeninách používají především pro efekt červené barvy, prodlužují trvanlivost a zvýrazňují aroma. Také hubí škodlivé bakterie. Všichni jsme už tak zvyklí na růžovoučkou barvu šunky, salámů a dalších uzených výrobků, že ani nechceme věřit, že přirozená barva uzenin je našedlá. Je to tak. Stačí se zamyslet nad tím, jak vypadá maso, když se upeče nebo uvaří. Je červené nebo růžové? Ani jedno, je šedé.

Od roku 2007 mohou uzeniny obsahovat až 60% rostlinných surovin (sója, pšeničná mouka, škroby, atd.). Uzeniny jsou tedy už více rostlinným produktem než masitým a bohužel plným nevhodných a vyloženě škodlivých aditiv. Jsou naprosto nevhodné pro citlivý dětský organismus a rizikové i pro nás dospěláky.

 

A co ryby?

Ryby jsou také zvířata, přesto se mezi maso často, neznámo proč, nezařazují. Ryby jsou všeobecně považované za zdravou potravinu. Jsou hlavním zdrojem omega 3 mastných kyselin, lehce stravitelných bílkovin, minerálů a vitamínů.

Problémem je toxická zátěž rybího masa v důsledku znečištění řek a moří lidskou činností. Jedná se např. o jedovatou rtuť, kadmium, olovo, arsen, dioxiny, pesticidy. Ani z volného moře nebo řeky si tedy nemusíme zajistit kvalitní bezpečné rybí maso.

Ryby z velkochovů obsahují ještě více toxinů, protože jsou vykrmovány nepřirozenými krmivy obsahujícícmi škodliviny.

Čím je ryba větší, starší a tučnější, tím více je zatížena toxickými látkami. Proto nám odborníci doporučují, abychom si vybírali raději ryby malé, čerstvé nebo chlazené a nejlépe z ověřeného zdroje. Každopádně bychom se měli vyhnout konzumaci ryb z rizikových kontaminovaných oblastí.

 

Jde to i bez masa a ryb

Asi 1 miliarda lidí na světě se živí čistě vegetariánsky a jejich řady se neustále rozrůstají. V ČR je to přibližně 200 tisíc lidí. Na světě existují populace, které po celé generace maso nejí a nijak nestrádají. Blahodárnost bezmasé stravy uznává i mnoho lékařů a dietologů. Dle různých českých i světových dietetických institucí je čistě vegetariánská strava ve správném složení vhodnou stravou pro všechny věkové kategorie (včetně dětí a dospívajících) a v každém životním období (včetně těhotenství a kojení). Mnozí ji doporučují nejen jako prevenci, ale i léčbu chronických onemocnění jako rakovina, obezita a cukrovka. Jmenovitě se jedná o tyto instituce:

• Česká pediatrická společnost (ČPS)
• Společnost pro výživu (SPV)
• Americká dietetická asociace (ADA)
• Americká pediatrická akademie (AAP)
• Kanadští dietologové (CD)

Zde ještě musím zmínit často přehlíženou skutečnost. I strava s obsahem masa nemusí být vhodná a doporučovaná. Aby byla přínosem, taky musí být správně sestavená a obsahovat všechny potřebné živiny. Velkým omylem většiny lidí je, že si myslí, že se stravují zdravě, protože jí "pestře". Ve výsledku je však jejich jídelníček velice chudý na živiny, protože se většina jejich jídla točí kolem bílé rafinované pšenice, rafinovaného cukru, mrtvého mléka a masa, zatěžujících aditiv a ztužených nebo jiných nevhodných tuků. Chybí dostatek vlákniny a živé stravy bohaté na enzymy, vitamíny, minerály atd. Zjednodušeně řečeno jejich tělo trpí nutriční podvýživou. 

 

Duchovní přístup ke konzumaci masa

Vedle nutričních, zdravotních a etických důvodů, proč maso lidé přestávají jíst, je nutno zmínit neméně významný duchovní rozměr. Je-li naší podstatou bytí láska, pak zabíjení zvířat a jejich konzumace je s touto skutečností v přímém rozporu. Zabíjení jiných živých tvorů je aktem násilí. A to i v případě ekologických chovů, kde se ke zvířatům chovají přijatelně a vytvářejí jim dobré životní podmínky. Žijeme-li v klimatu, které je vhodné pro pěstování nejrůznějších rostlin, pak není důvod zabíjet zvířata kvůli obživě a už vůbec ne kvůli uspokojení naší chuti na stehýnka s křupavou kůrčičkou nebo šťavnatý řízek. Tato energie násilí a zabíjení se přirozeně přenáší s masem do našeho těla a určitým způsobem ovlivňuje naše vnímání i chování. Žádná energie se nikam neztratí.

 

Závěr

Došli jsme k závěru, že maso ke zdraví nepotřebujeme. K tomuto závěru dospíváme jak na základě stanovisek a názorů nejrůznějších odborníků i dietetických organizací, tak na základě zkušeností miliardy lidí, kteří se dlouhodobě živí bezmasou stravou.

Je také jisté, že pokud jakkoliv omezíme konzumaci masa, prospějeme nejen svému zdraví, ale i životnímu prostředí.

K rozhodnutí, zda maso ze svého jídelníčku vyřadit úplně a přestat tak podporovat zabíjení zvířat, kruté podmínky jejich chovu a zhoršování našeho životního prostředí nebo konzumaci masa omezit na minimum, či pokračovat ve svých původních masožravých návycích, je věcí individuálního přístupu a zodpovědného rozhodnutí každého jednotlivce.

Hledejme svou vlastní cestu, která nám bude dávat hluboký smysl a naplnění. A protože se časem všichni vyvíjíme a duchovně zrajeme, je dobré se čas od času zastavit a zamyslet, přehodnotit a zaktualizovat náš postoj k životu a vše, co s ním souvisí. Zjistíme, že co jsme považovali před léty za přijatelné, nyní už dělat nemůžeme a to, co jsme dříve nechápali, nyní žijeme.

Ať už jsme v jakémkoliv stádiu vývoje a zralosti, ať už maso jíme či ne, pojďme se navzájem respektovat a tolerovat naše vzájemné odlišnosti.

 

---

 Reference

• Hana Zemanová: BioAbecedář, vydavatel: Smart Press, vydáno v roce 2011, ISBN 978-80-87049-30-3.
• Udo Pollmer, Brigitte Schmelzer-Sandtnerová: Šokující pravda o výrobě potravin, vydavatel: Fontána, vydáno v roce 2001, ISBN 80-86179-60-5
• Glen Matten a Aidan Goggins: Lži o zdraví, vydavatel: JOTA, vydáno v roce 2013, ISBN 978-80-7462-315-8
• www.celostnimedicína.cz
• www.bezhladoveni.cz
• www.ochranazvirat.cz
• www.csvv.cz