V tomto článku předkládám k zamyšlení základní informace o kvalitě potravin. Jedná se o zátěže, které se dostávají do potravin, než se objeví v ochodech. Ještě před tím, než se k nim dostaneme my, konzumenti. Domnívám se, že tyto informace by nás měly zajímat. Jsou to fakta, která jsou základním stavebním kamenem celého našeho stravovacího systému. Každý, nechť si udělá vlastní úsudek a řídí se podle něj.

Chemie při pěstování

Používání chemie při pěstování se stalo běžnou praktikou dnešního velkozemědělství. Chemie se dostává spolu s vypěstovanou plodinou do potravin všeho druhu. Chemie se z postřiků dostává i do půdy a do vodního systému. Zemědělci tak znehodnocují domov vodním živočichům a nám samotným zdroj pitné vody.Chemie v půdě a ve vodě zabíjí mnoho živých tvorů. Opravdu toto chceme? Zemědělci argumentují, že bez chemie by nemohli plodiny vypěstovat. Plodiny se ale pěstovaly bez chemie tisíce let. Samy rostly, kvetly a plodily. Živily celá města. Co tedy zemědělce k používání chemie ve skutečnosti motivuje? Zisky z produkce a státní dotace. Chtějí vypěstovat co nejvíce plodin jakýmkoliv způsobem. Stav půdy a kvalita prodávaných plodin je nezajímá.

Jak by se to dalo řešit? Jak docílit znovu čistých výchozích surovin bez chemické zátěže? Vidím dva možné způsoby.

Jednak se můžeme snažit přesvědčit politiky, aby pomocí zákonných norem zakázali používání chemických přípravků jakéhokoliv druhu při pěstování plodin a kontrolovali dodržování tohoto nařízení. Používáním jedovaté chemie totiž zemědělci neovlivňují pouze svůj soukromý pozemek nebo pozemek svého pronajímatele. Negativně ovlivňují také kvalitu pěstovaných plodin, které následně prodávají, pitné vody a stav životního prostředí. Našeho prostředí, v němž všichni žijeme. Na tahu jsme tedy my sami. Chceme-li změnu, musíme tlačit na politiky. Nikdo jiný to za nás neudělá. Nebude to jednoduché, protože mezi politiky jsou i takoví, kteří jsou silně zainteresovaní ve velkých zemědělských podnicích. Budou dělat všechno proto, aby nepřišli o své miliardové zisky. Budou argumentovat povolenými normami chemických látek a jejich neškodností. Jenomže chemie je chemie a do půdy ani do potravin nepatří.

A pak můžeme také my sami přestat nakupovat chemicky ošetřované potraviny. Zaměřme se na kvalitní suroviny v bio kvalitě (ať už s certifikátem bio nebo bez něj) a jejich kupováním podporujme jejich prodej. Tam, kde je poptávka, vzniká nabídka. Již nyní někteří zemědělci pěstují plodiny v bio kvalitě. S naší podporou se budou přidávat další. Zároveň se se zvyšující nabídkou čistých plodin budou ceny za bioprodukci snižovat. To opět zvýší poptávku tím, že se do nakupování zapojí i ti, kteří si nemohli dovolit kupovat dražší bio. A zapojí se i ti, kteří prozřou později a rozhodnou se, že se chtějí také zdravěji stravovat. Málokdo si to asi uvědomuje, ale právě to, co se děje s plodinami na polích i s ovocnými stromy v sadech, je pro kvalitu našeho stravování zásadní.

Málo živin v pěstovaných plodinách

Nevhodný způsob hospodaření na velkých polích způsobil během posledních sta let nejen běžné používání chemických postřiků, ale také razantní úbytek živin v půdě. A když nejsou živiny v půdě, nemohou být ani v rostlinách.

Hlavní chybou je hospodaření na obrovských polích a vysévání monokultury, tedy pouze jedné plodiny na celou plochu. Půda zůstává dlouho odkrytá a je vystavena nepříznivým povětrnostním vlivům. Také je udusávána těžkou zemědělskou technikou. V důsledku toho vysychá a ztrácí nasakující schopnost. Takže voda, co naprší, odtéká ve velkém pryč z pole a s sebou odnáší i část povrchové hodnotnější zeminy, ornice. Zemědělci pole hloubkově ryjí, aby se voda znovu vsákla a půda byla kypřejší. Jenomže tím ničí prostředí pro půdní mikroorganismy, díky kterým vzniká úrodnější půda. Důsledkem je vyčerpaná zemina, ve které se rostlinám moc nedaří. Proto zemědělci, aby zvýšili produkci, použijí umělá hnojiva a chemii nejrůznějšího typu. To zabíjí další půdní mikroorganismy, kteří zajišťují přirozenou rovnováhu v půdě. A tak jsme se ocitli zde. S unavenou půdou a plodinami, které oživí jen více chemie. Jak z téhle situace ven? Jak pěstovat rostliny tak, aby byla půda úrodná a rostliny rostly i bez chemie?

Není to vůbec složité. Funkční systém hospodaření na polích musí vycházet z přírodních zákonitostí. Těmi se řídí permakulturní způsob hospodaření. Všechny jeho postupy jsou již dlouhou dobu do detailu popsány a mnohokrát v praxi vyzkoušeny a ověřeny. Základem úspěchu je razantní zmenšení jednotlivých polí. Je nutné je oddělit remízky, lesním porostem a jinou vegetací. Dále je třeba se vrátit k využívání pouze 2/3 plochy a zbývající nechat ležet ladem, nejlépe ji osít zeleným hnojením. Tím zajistíme ochranu půdy před korozí a zlepšení kvality půdy i její struktury. Také musíme přestat používat chemii a zatěžující hnojiva, i za cenu dočasných nižších výnosů, dokud se půda neuzdraví. Jinou cestou to nepůjde. Musíme vystoupit z tohoto bludného kruhu a roztočit funkční spirálu s reálným výhledem na pěstování plodin v úrodné, výživné půdě.

Ti, kteří mají velkou zahradu, si můžou pěstovat čisté potraviny na svém pozemku. Ale ti, kteří bydlí ve městech nebo mají jen malé zahrádky, jsou odkázáni na nabídku obchodů.

Éčka při výrobě potravin

Je-li výchozí surovina zpracovávána v rámci výrobního procesu do výsledné potraviny, používá se dnes spousta přidaných látek, tzv.„éček“. Mohou být přírodního původu, ale většina z nich jsou uměle vytvořené a zbytečně zatěžují naše tělo. Výrobci je používají pro vylepšení vlastností potravin a zjednodušení výrobního procesu. Používají se například jako barviva, konzervanty, emulgátory, kypřící látky, látky zvýrazňující chuť a vůni a další.

Rozhodně bychom měli být s konzumací éček ostražití, vzhledem k tomu, že dříve byla některá éčka povolena, ale až časem se prokázalo, že nějakým způsobem škodí. A až následně byla pro použití v potravinách zakázána. K problematice éček se vrátím podrobněji ještě vsamostatném článku.

Chemický koktejl

Můžeme namítnout, že nás nějaké to éčko přece nezabije. To je pravda. S tím si zdravé silné tělo poradí. Problém nastává tehdy, když dostáváme do těla kombinaci více chemických látek. A to se děje dnes naprosto běžně. Nepříznivé látky dýcháme. Pijeme vodu se stále nižší kvalitou. V potravinách a nápojích je spousta nežádoucích zatěžujících i přímo škodlivých substancí. Na své tělo dáváme kosmetické a mycí přípravky, které jsou plné další chemie. I když je nejíme a používáme „pouze“ na kůži nebo vlasy, do našeho těla mikroskopickými póry v kůži pronikají a zvyšují tak v těle koncentraci škodlivin. Stejné je to s oblečením, které pereme v různých pracích prostředcích. Často používáme i chemickou aviváž.

Všechny tyto chemické látky se v našem těle potkávají, nějak spolu reagují. Vytváří jakýsi chemický koktejl. A nikdo nám nedokáže říct, co taková namixovaná hitparáda udělá s naším tělem za rok, deset nebo padesát let. Může nás oslabovat, ubližovat nám, ale více méně můžeme být „v relativním klidu“. Anebo se takový nevypočitatelný chemický koktejl stanerozbuškou pro vznik různých onemocnění. Trvalé chemické zatěžování těla v různých neprověřených kombinacích může být příčinou nebo spolupříčinou mnoha civilizačních onemocnění, které jsou v této době tak časté.

Co tedy můžeme dělat pro změnu k lepšímu?

Mít otevřené oči i uši. Sledovat, co se kde děje. Vnímat souvislosti. Předávat tyto informace dál. Požadovat provedení změn v zákonech, volit takové politiky, kteří jsou tomuto řešení nakloněni. Při nákupech upřednostňovat chemicky čisté potraviny nebo alespoň s co nejmenší zátěží. Pěstovat si vlastní bio ovoce a zeleninu, obilniny. Aktivně snižovat poptávku po chemicky zatížených potravinách. Snižovat nebo úplně vyřazovat chemii i u mycích a kosmetických přípravků. Zajímat se o složení všeho, co ve spojení s vlastním tělem používám. Vybírat si pokud možno takové prostředky, které splňují kritérium přírodního složení.

Když budeme situaci pouze pasivně sledovat a neuděláme nic pro změnu k lepšímu, situace nejen že nezůstane stejná, ale bude se dále zhoršovat. Dovolíme to?